BREJCHA Bohumil (1919-1991)Bohumil Brejcha Publicista, kritik, režisér a scénárista dokumentárních filmů V letech 1963 - 1968 byl až do odchodu do exilu v roce 1968 vedoucím Filmového archivu Čs. filmového ústavu v Praze. Byl přítelem V+W a spoluorganizoval jejich pobyt ve Vídni v roce 1974.
Bohumila Brejchu jsem znal jen podle jména a nevěděl jsem o něm tou dobou prakticky nic, dokud jsem se ve Vídni neseznámil s jeho dcerou, filmařkou Zuzanou Brejchovou, která mi v jednom z prvních mailů napsala: „Milý pane Suchý, Se Zuzanou Brejchovou ve Vídni, kdy jsme spolu procházeli místy, kde v sedmdesátých letech spolu pobývali Jiří Voskovec a Jan Werich. Všechna jsou k vidění v již zmiňované knize PAN VOSKOVEC Z MANHATTANU. (Foto: Dagmar Pavlíková) Jsem už poslední člověk, který u toho byl. Můj bratr Jiří jim potom v městském bytě pana Turnauera v Jauresgasse (pan Turnauer jinak bydlel ve vile na kraji Vídně) nainstaloval magnetofon a mikrofony, které oni trochu posunuli a proto je na první části nahrávek echo. V Česku existovala jedna kopie, kterou měl Werich, druhou měl Voskovec a táta měl malé kazety a od obou pánů svolení, že může po jejich smrti nahrávky zveřejnit, což ovšem odmítal. Jeden můj známý, slovenský režisér, který mi u jednoho filmu dělal kameru (jsem filmařka, točila jsem na Slovensku v rómské osadě Zehra), mi kazetky přehrál na DAT. Byla jsem ve spojení s vnučkou Zdeničkou (Werichova vnučka, které se jinak říkalo Fanča. Pozn.OS) a poslala jsem jí ty kazetky. Její manžel vše přehrál na několik CD a to je verze, kterou teď mám. Mluvila jsem s ní kdysi o uveřejnění – nelíbilo se mi, že se každý idiot o Wericha otíral - ale nějak se do toho neměla. Voskovce a Wericha fotografoval Bohumil Brejcha Nabyla jsem dojmu, že je to všechno pro ni uzavřená kapitola. Dojemné bylo, jak pan Voskovec panu Werichovi nahrával, jak ho šetřil, a ze všeho bylo vidět, jak se ti dva mají rádi. Bylo to vzácné přátelství. Nedivili jsme se, když pan Voskovec o moc nepřežil. Měla jsem to štěstí, že jsem oba pány poznala osobně…“ „Táta na fotce se Simone Signoret . Snímek je z časopisu Kino, ročník 1957. Signoret byla v Praze na návštěvě v Loutkovém filmu, kde táta tehdy spolupracoval s Jiřím Trnkou a tak ji zde provázel.““ Zuzana Brejchová se „potatila“ a stala se v Rakousku žijící českou filmařkou – dokumentaristkou, scenáristkou, režisérkou a střihačkou. Sympatická mi byla lo i toto její sdělení: Jsem zakládající člen autorské společnosti filmařů VDFS; byl to tady boj o naše práva s filmovými producenty, uznávání práv je důležitá věc. A štve mě stejně, že si dnes každý po svém cituje Wericha (anebo co se mu vkládá do úst) jako důkaz že oni mají pravdu.“ Tolik o Zuzaně Brejchové a o jejím otci Bohumilu Brejchovi. Rád bych, aby tento skromný medailonek Bohumila Brejchy připomněl nejen jeho zásluhy na vídeňských setkáních pánů Voskovce a Wericha, ale aby zde byla poprvé souhrnně uvedena i díla, na nichž se podílel v různých filmových profesích, i to dohledatelné z jeho publikační činnosti. Osobnost, jakou Bohumil Brejcha byl, si to plně zaslouží! FILMOGRAFIE
| |||||
Muzeum zábavy 30.11.2018 | Semafor 29.6.2019 | Werich 14.11.2017 | Známí 4.8.2020 | Disko 18.7.2016 | Klubíček 19.4.2020 | Zápisník 29.4.2019 | Aktuality 19.7.2020 | Články 27.1.2017 | Bibliografie 11.4.2020 |