29.04.2019 - O knize Malé hejno bílých vran

Malé hejno bílých vran

Předesílám, že jsem na informaci o této knížce narazil s letitým zpožděním. Jedná se o fotografickou publikaci Jana Šroubka, která je doplněná texty Jana Velíška. Čtu v anonci: „Z převahy černobílých fotografií čiší člověčenství, bezprostřednost i kouzlo okamžiku a momentálních emocí.“ Proto jsem hned pochopil, že předmluvu k téhle publikaci mohl napsat můj bratr Jiří. Je to pěkná předmluva, tak jako pěkná musí být i kniha, kterou ještě zatím nemám. (Nakladatelství, které ji vydalo je machart-books ).

Předmluva Jiřího Suchého

Žijeme v neutěšené době. Krade se, vraždí se, korumpuje se, podávají se žaloby, rojí se skandály, lže se a podvádí, a to všude vůkol, kam oko pohlédne. A nejen v Česku – i jinde, i když už ne tolik. A do toho vstupuje všemocný trh, nabízející zboží dovezené odkudsi, zatímco totéž se vyrábí i u nás, abychom to vyváželi jinam, a je tu i blahobyt. Takový blahobyt, že kdyby obyvatelé této planety vyjeli se svými automobily všichni naráz, ucpou se veškeré ulice, a nikdy už nikdo nikam nedojede a nikdo se ani nedokáže vrátit domů. Už i některé zvídavější děti dokážou vraždit.

A pojednou, uprostřed tohoto marasmu, se najdou dva lidé, jeden s fotoaparátem, druhý s tužkou, a začnou se navzájem utvrzovat, že na světě je vlastně přece jen krásně. Píšou a fotí a dávají nám tak na vědomí, že stačí pozapomenout na ty neblahosti, kterými jsem začal tenhle odstavec, stačí si všimnout, že kolem nás je plno poetických momentů, zvláštností, humoru, krásných tváří, bizarních předmětů, nádherných žen, z nichž některé neváhají odhalit, že jsou nádherné zcela, prohlížím si ty obrázky a žasnu, čtu si ty texty a žasnu, kombinuju obojí dohromady a zase žasnu, dokonce si chvílemi nedovedu představit jedno bez druhého.

Dva lidé uprostřed tohoto zmateného světa nám dokazují, že je to krásný svět, jde jen o to nezblbnout, nezabřednout do pesimismu a vnímat. Přistoupit na to, že díky všem těm nevlídnostem, které nám život nabízí, můžeme lépe ocenit krásy, které nám nabízejí dva muži, dva umělci, dva mimořádní tvůrci – dost, to stačí. Dál už je vychvalovat nebudu, abych nevzbudil podezření, že jsem byl jimi zkorumpován, a aby na mě nebyla podána proto žaloba. Ostatně teď už musím běžet, abych dojel na druhý konec Prahy dřív, než začne dopravní špička a s ní i to, čemu se říká dopravní kolaps. Moje žena zatím dojde na trh, jedině tam se sežene český česnek, který je mnohem lepší než ten čínský. V novinách si večer přečtu pár zajímavých zpráv, například o tom, že policista ukradl mrtvému řidiči mobil, a pak si jdu lehnout s blahým vědomím, že dneska možná pan Šroubek nafotil další nahou krasavici a zítra o ní pan Velíšek napíše krásně rozpustilej verš.

Jiří Suchý